Cesta do bezpečí

Pupek světa leží v Bavorsku. Pravda, pouze na jeden únorový víkend, ale ten za to stojí. Třicet hlav států, osmdesát ministrů obrany a zahraničí, desetina amerického Senátu, špičky tajných služeb a armád, početné politické a uniformované delegace. Tito hosté se každý rok při více než tisícovce uzavřených setkání v útrobách mnichovského hotelu Bavorský dvůr proplétají do husté sítě, která má za úkol zajistit bezpečí světa.

Samotné okolí hotelu je v tu dobu pochopitelně nejbezpečnějším místem na planetě. Sto až dvě stě metrů od pětihvězdičkového hotelu začíná první bezpečnostní okruh, do něhož smějí vstoupit jen hosté s akreditací. V ulicích je nasazeno více než čtyři tisíce policistů, navíc si elitní hosté přivezli vlastní bodyguardy. Asi tisíc kanálů a poštovních schránek v centru města je preventivně zaplombováno.

Na zaparkované černé limuzíny venku dopadají sněhové vločky, zvony mnichovské dominanty Frauenkirche odbíjejí dvanáctou a tisícovka reportérů v novinářském centru dojídá pořadateli servírované párky s preclíkem. Tato pohoda při pátečním zahájení největší konference svého druhu klame. Nálada je zde rok od roku tísnivější. „Máme všechny důvody k pesimismu,“ říkal pořadatel Wolfgang Ischinger předloni. „Žijeme v nejméně předvídatelném mezinárodním prostředí, které pamatuji,“ varoval v úvodním projevu vloni. Letošní motto je ještě o odstín temnější: „Na okraj propasti – a zase zpět?“

[image id=„200140993“ caption="Balancujeme nad propastí. (Wolfgang Ischinger…