Dopisy

Mámo, nevol Zemana

Respekt 5/2018

Pořád dokola čtu a slyším, jak si všichni žijeme ve svých bublinách a nechceme vést dialog s okolním světem. To, že by tato prohlášení byla jen nekonečně omílaná klišé, si po parlamentních a prezidentských volbách snad nemůže myslet už vůbec nikdo. Přemýšlím o tom hodně, trápí mě to, protože mě nenapadá, jak ty bubliny propíchnout a trošku je propojit. Pokusila jsem se o to párkrát před prezidentskými volbami a většinou to skončilo fiaskem. Zrovna když jsem si přečetla článek v Respektu o rozdělení společnosti napříč rodinami a slyšela rozhovory o tom, že dělení republiky není tak snadné, jak to zpočátku vypadalo, tedy separování na více a méně vzdělané, město a venkov (dělení na Prahu a zbytek republiky mi připadá tak hloupé, že to neberu v potaz) či stavění mladých proti starým, a že neodpovídá realitě, jsem takovou malou ukázku „bublinování“ zažila na vlastní kůži.

Živím se výukou angličtiny. V rámci procvičování určitého gramatického jevu jsem studentům rozdala kartičky. Na každé z nich byl určitý „problém“ a studenti měli po svých spolužácích vyžadovat radu na „svoje trápení“. Jedna ze studentek dostala kartičku se dvěma větami: I want to take some foreign visitors for a fantastic meal. Where should I go? Vždy se po rozdání ptám, jestli všichni rozumí textu, který mají před sebou. Dočasná majitelka této kartičky se přihlásila, přistoupila jsem k ní a ona tlumeným, ale rozčíleným hlasem konstatovala, že opravdu nevidí důvod, proč by si měla brát nějaké cizince a proč by je měla ještě chtít shánět. Dalo mi celkem práci vysvětlit jí, že nejde o přijímání nezvaných cizinců a fráze take sb for a meal neznamená, že si je má ubytovat doma a ještě jim dávat jídlo, ale prostě vzít dočasnou návštěvu ze zahraničí do nějaké restaurace, a že jejím úkolem je chtít po ostatních doporučení, do které by to mělo být. V rámci nadcházejících rozhovorů ve třídě na to další studentka reagovala velice podrážděně v podobném duchu a její kolega sice udělal vysloveně vtip, ale ve stylu „až ti dorazí ti migranti, vezmi je…“. Potěšující na tom všem bylo, že dobře použil kondicionál a studentka s ožehavou kartičkou se nakonec rozhodla uvařit jim doma pořádnou svíčkovou.

Mám celkem dar vytušit, kde budou mít studenti problémy, s čím si budou dané fráze plést a kam až se můžeme dostat. Tentokrát má intuice selhala, absolutně mě nenapadlo, že by mohla mít kartička proimigrantský nádech a na chvíli pokazit jinak příjemnou a pohodovou atmosféru našich hodin. Je v nás strach z uprchlíků opravdu tak hluboce zakořeněný, že i druhokoloví voliči profesora Drahoše můžou v nevinné větě, jejímž záměrem je donutit studující mluvit a procvičovat modální sloveso, vidět snahu o integraci obávané skupiny?

Co se jasnosti v rozdělení České republiky týká, jedná se o skupinu vysokoškoláků ve středním věku žijící v okresním městě. Pořád dokola, kde že jsou ty dělicí čáry?

Barbora Kučerová

Potíže na sjezdovkách

Respekt 5/2018

Děkuji mnohokrát za aktuální příspěvek věnovaný perspektivám sjezdového lyžování v době probíhající klimatické změny. Originální článek v časopise The Economist má logicky globální záběr, ale řada zmíněných problémů platí rovněž pro území našeho státu. Citovaná zpráva Laurenta Vanata (2015) dokonce uvádí, že Česká republika patří mezi nejvýznamnější lyžařské státy světa, v pořadí hned za alpskými zeměmi, USA, Kanadou, Japonskem a Čínou. Na tak malou zemi je to očima lyžařů možná potěšitelné umístění, jiné úhly pohledu naopak ukazují celou řadu nepřehlédnutelných problémů. Nejlepší podmínky pro sjezdové lyžování nabízejí naše pohraniční hory, ve kterých však často nacházíme i výjimečné přírodní hodnoty, a které jsou proto chráněny jako národní parky nebo chráněné krajinné oblasti. A soužití citlivé horské přírody s lyžařským průmyslem je velmi obtížné, ne-li vůbec nemožné. I v našich horách již registrujeme vliv globálního oteplování a problémy s nedostatkem přírodního sněhu rovněž řešíme technickým zasněžováním s kontroverzními dopady na vodní poměry v dotčených lokalitách. Připočteme-li k tomu kácení lesů pro nové sjezdovky a lanovky, jejich provoz až na hřebeny hor, světelné a hlukové znečištění i výslednou fragmentaci krajiny, člověku musí naskočit otázka, zda v našich legislativou chráněných horách ještě zůstává nějaký prostor pro přirozeně fungující horskou přírodu.

Jiří Flousek, Vrchlabí

Despekt

Respekt 6/2018

V posledním čísle jste vyjádřili despekt panu Horáčkovi za jeho údajnou kritiku pana Drahoše. Jsem přesvědčen, že toto negativní hodnocení si pan Horáček ani v nejmenším nezaslouží. Vyjádření pana Horáčka jsem rozhodně nevnímal jako kritiku, ale jako analýzu situace, na kterou byl tázán a která je potřebná. Společnost po volbách přemýšlí, co se stalo a jakou společností vlastně je a bude. Myslím, že otázka kvality protikandidáta Miloše Zemana v těchto úvahách hraje svoji roli. Není vyloučeno, že kdyby protikandidát Miloše Zemana byl v něčem jiný a uspěl, dnes bychom ohledně té samé společnosti činili zcela odlišné závěry.

Pan Horáček si zaslouží naopak respekt za vystupování po prvním kole voleb. I v inkriminovaném rozhovoru po druhém kole mi bylo sympatické, když prohlásil, že jako neúspěch svého úsilí vnímá teprve výsledek druhého kola. Působilo to nesobecky a státotvorně, což jsou postoje, s nimiž se člověk v české politice příliš nesetkává.

Jan Ptáček

Jak dál?

Respekt 6/2018

Tabery, vy jste vůbec nepochopil, proč v prez. volbě nevyhrál váš kandidát, a vůbec netušíte, kdo jsou voliči M. Zemana. Tak alespoň malá nápověda. Lidem  na vás vadí (myslím na vás – antizemanovcích), že jste urážliví, vztahovační, nerozumíte vtipu, nemáte nadhled – ovšem to vám nebrání v tom, abyste hulvátským způsobem uráželi ostatní a přitom se plácali po ramenou, jací že jste slušní lidé. Prostě lidé nemají rádi pokrytectví, měření různým metrem a také jim hodně vadí to, že vůbec netušíte, co je demokracie, ačkoli o ní neustále mluvíte. Je toho víc, ale na to není čas. A co se týká hodnot, tak většině lidí vadí, že vaší hlavní hodnotou je (jsou)… kvůli které jste schopni jakýchkoli podrazů.

A. Balabán

Nekonečná panelstory

Respekt 6/2018

Má poznámka přímo nesouvisí s panelovou výstavbou. Věnuji se historii a současnosti výroby automobilů Tatra. Zaujímám střízlivý pohled na tuto značku a nenechávám se unést zaslepeným pohledem fandy.  Ale musím reagovat na váš názor: „Hotové panely vozily Tatry 111, časté poruchy vozů však značně zpomalovaly práce.“

Většina renomovaných historiků se shoduje na skutečnosti, že Tatra 111 patřila k jedněm z nejlepších výrobků Tatry Kopřivnice, a dlouhou dobu je Tatra 111 doplněna přívlastkem legendární. S tímto názorem  většiny historiků se shodnou i dodnes žijící pamětníci.

Vladimír Skoumal