Dopisy

Speciál vzdělávání – anketa

Respekt 6/2018

Ráda čtu různé názory a komentáře týkající se vzdělávání. Co mne však zaráží, je to, že se stále dokola mluví o tom, jaké jsou problémy, ale nic se neděje. Ministerstvo školství řeší platy učitelů (nemám nic proti tomu, aby se zvýšily, i když tabulkové platy vysokoškoláků přírodovědných nebo humanitních oborů nejsou o nic vyšší), případně kuchařek a dalších zaměstnanců, ale o kvalitu výuky se nestará. A co pedagogické fakulty? Z článku vyplývá, že vůbec neučí studenty, jak mají učit. A co je tedy několik let učí? Látku pro základní školy by měli znát – to se například učitelé matematiky učí na pedagogické fakultě rovnice nebo procenta? To by měli dávno umět – i když slyším-li o výsledcích maturit, nestačím se divit, že se studenti vůbec k té maturitě dopracovali, spíš neměli být přijati ani na gymnázium.

Chápu, že s třiceti žáky ve třídě se neučí dobře a není moc času na to věnovat se jednotlivým dětem. Ovšem nás bylo ve třídě čtyřicet a také to učitelé museli zvládnout. Fakt je, že jsme se neučili například latinské názvy rostlin a živočichů. Také jsme byli zkoušeni převážně ústně, a to i v matematice a češtině, a učitelé ve všech předmětech nás vedli k tomu, abychom mluvili spisovně. Když v televizi slyším většinu politiků říkat „bysme“, je mi z toho nanic. Ústní zkoušení mělo i tu výhodu, že se tím látka opakovala a lépe zapamatovala. Dnešní testování neučí děti vyjadřovat se, není příliš objektivní a vypovídá spíše než o znalostech o tom, jak kdo umí vyplňovat testy. Navíc se stává, že otázka nemusí mít jedinou správnou odpověď, ale učitel uznává jen tu, kterou měl na mysli on.

K otázce známkování – když se o tom začalo diskutovat před lety, doufala jsem, že je otázkou krátkého času, kdy se zruší. Zatím to vypadá tak, že většina učitelů se bez něj neobejde (vzácná výjimka paní učitelka Pešoutová). To, že rodiče si to přejí, není argument. Veřejnosti má být odborníky vysvětleno, že je pro děti stresující a o skutečných znalostech toho moc nevypovídá.

A tak se vracím tam, kde jsem začala – kdy se začne něco dít a kde?

A ještě k víceletým gymnáziím. V současné době se hodně kritizují. Ovšem když máte dítě, které nevezmou do školy, přestože plynně čte a trochu počítá (naučilo se to samo), s odůvodněním, že mu ještě není šest let, a když se na prvním stupni učitelé zaradují, že mají žáka, o kterého se nemusí starat, protože „všechno umí“, pak ho pošlete na víceleté gymnázium, aby se „neflákalo“ další čtyři roky.

Vladimíra Mauleová