Dopis z Brightonu

Město nějakých čtyřicet minut na jih vlakem z Londýna nese optimisticky znějící jméno. Brighton se zdá pocházet od slova bright, čili zářivý, jasný, a leccos napovídá o povaze jeho obyvatel.

Nachází se v hrabství Sussex, které bylo jednou z lokací vybraných pro evakuaci Londýňanů za druhé světové války. Domy, které obývali, tu stále stojí a působí patřičně zašle. Budiž to příkladem místní všudypřítomné vetešnické mentality, neboť domy nejsou jediným starým, v čem si místní libují. Sekáčů je tu zhruba stejně jako konvenčních obchodů; od jednoho stojanu se starými svetry a flanelovými košilemi dohlédnete vždy na druhý.

Měřeno tím, co dělá město unikátním, je Brighton opakem Prahy. Zatímco v naší metropoli turistům hlavy opisují vertikální přímku a oči přeskakují z gotiky na holuby na románské střeše, tak Brighton nemá památky prakticky žádné. Přesto sem Londýňané jezdí na dovolenou. Všude a pořád se tu něco děje, lidí je hodně, doprava strašná, ulice malé a úzké právě jako ty řadovky z minulého století, což dodává atmosféře města intenzitu. Kouzlo města zesiluje balanc mezi pouličním shonem a tichou silou oceánu a mlhavými kopci národního parku South Downs, jimiž je Brighton obklíčen.

Pokud cíleně nezabrousíte k sídlu nějaké firmy, je prakticky nemožné potkat na ulici člověka v obleku. Móda má rokenrolový nádech. Lze potkat pány v dlouhých černých kožených pláštích a cylindru a dámy v mnohavrstvém oděvu, jehož části splývají jedna s druhou – skládaná sukně, široké…