Než potkala mě

Julian Barnes se proslavil jako autor experimentálních próz, ve kterých se však nikdy nepouští za hranice srozumitelnosti. Co do motivů se v nich opakuje smrt, sebevražda a alkohol, co do postav intelektuálové posedlí minulostí a co do témat láska, její záhadnost a protiklady v ní obsažené. To vše platí už o jeho v pořadí druhém beletristickém díle z roku 1982, příznačně nazvaném Než potkala mě, po kterém teď mohou sáhnout autorovi čeští fanoušci.

Hrdinou je na univerzitě působící historik, který vždy kladl důraz na rozum, nikoli tělo. Pod tlakem krize středního věku se však podruhé ožení – a obratem začne žárlit na novou manželku, která se kdysi živila jako herečka v podprůměrných filmech. Na základě milostných scén ze stříbrného plátna se jme pátrat po její intimní minulosti, ovšem selhává při tom stejně jako dnešní životopisy, které (jak tvrdil dříve) jsou redukovány pouze na sex: Měl Hitler opravdu jen jedno varle? Uměl Stalin rozpoutat Velký teror i v posteli? Nezvratné „důkazy“ o manželčině nevěře finálně tak najde – což je vzhledem k jeho profesi hodně ironické – až v románech jejich společného kamaráda Jacka, načež vše spěje k nevyhnutelnému othellovskému konci.

Na první pohled je to možná laciná zápletka podaná v zábavném a temně komickém hávu, nicméně Barnesovi skvěle posloužila jako odrazový můstek k až existenciálněfilozofickým otázkám, jež posléze zazněly v autorově majstrštyku, meditativně laděném, ale pořád vtipném Flaubertově papouškovi