Mír v Izraeli nenastane, pokud budeme stále zdůrazňovat, že jsme Židé. Musíme objevit, co znamená, že jsme Izraelci,“ prohlásil na knižním veletrhu v Praze letos v květnu klasik izraelské literatury Avraham B. Jehošua. V oprýskané hale nádraží Bubny, kde se beseda s několika izraelskými spisovateli konala, nebylo úplně jasné, o čem mluví. Vždyť jaký je mezi židovstvím a izraelstvím rozdíl?
Národní stát
V červenci – a sedmdesát let od založení státu Izrael – tento rozdíl připomněl izraelský ústavní zákon o národě. V Izraeli až dosud namísto ústavy platilo Prohlášení nezávislosti z roku 1948. Podle něj je stát Izrael „založen na svobodě, spravedlnosti a míru ve světle vize izraelských proroků. Všem svým občanům zaručí plnou společenskou a politickou rovnost práv bez rozdílu náboženství, rasy nebo pohlaví.“ Přestože se Izrael zrodil z války s arabskými sousedy, byly arabština a také angličtina jeho oficiálními jazyky spolu s hebrejštinou. To se má nyní změnit. Jak napovídá už název nově přijatého zákona, je nyní Izrael definován jako „národní stát židovského národa“. Jediným oficiálním jazykem má být hebrejština, byť se prý i arabština bude těšit zvláštnímu statusu.
Přijetí nového zákona je odpovědí na demografické a politické dilema současné izraelské společnosti. Izrael má v polovině roku 2018 něco přes osm milionů obyvatel, z toho asi šest milionů Židů a zhruba 1,5 milionu Arabů s izraelským občanstvím. Na Západním břehu Jordánu, který Izrael okupuje od roku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
