Již jako malý hoch docházel Franz Kafka na veřejnou Občanskou plovárnu pod Čechovým mostem v Praze. K vodní zábavě využíval dřevěné bazény, ponořené zde do vody, skokanské můstky a mola. Také v pozdějších letech plaval, kde se dalo. Asi tak o sto třicet let později: urban swimming, plavání a rekreování u vody přímo v centrech měst, je móda a trend. Prostě influencer K.
Z Prahy říční bazény zmizely. Loni s velkou slávou vznikl jeden podobný v Paříži. Bassin de la Villette se nachází v bočním rameni Seiny, protože vedlejší ramena řek a kanály jsou k plavání zvláště vhodné – jen co se z nich vyloví zrezivělá kola, mrtvoly a PET lahve, na čemž už v mnoha městech pracují.
V Paříži dokonce slibují, že plavat bude možné brzy už také v hlavním toku Seiny. I v dalších městech u chronicky znečištěných veletoků hlásí, že už žádné krysí čuránky a že vyčistili: v Rotterdamu Mázu, v Kodani přístav, taky daleké řeky kdesi v Americe, ano, to taky napsal Kafka.
Dokonce i v Londýně v Temži se lidé pokoušejí plavat. Jak vzkazuje jeden urbánní plavec, tahle řeka je jako anglické pivo: hustá, krémovitá a lehce do oříškova. Kromě toho, že není čistá, není ani bezpečná, ani příjemná, jsou tu lodě a proudy. A tak je třeba si to ještě zkomplikovat – proto se právě v Londýně scházejí za úplňku noční plavci.
Urban swimming má v sobě jako ostatní urbánní hnutí něco aktivismu a potřeby zlepšit svět, například kraulem. Také něco zážitkového fetišismu – plavat za úplňku je něco jiného než jen…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu