Hranice kritiky

Celý západní svět dnes hledá hranice svobody slova. Nastavíme nějaké, a pokud ano, jaké? A kdo je bude hlídat? V čase sociálních sítí se lež, manipulace či dezinformace šíří s nebývalou rychlostí. To může mít (a někde už i má) vážné důsledky. Proto se vedou debaty o odpovědnosti firem provozujících sociální sítě, státy uvažují, jak budovat obranu proti cíleným dezinformačním útokům, které nezastaví sebedokonalejší zbraň.

V Respektu jsme už několikrát zmiňovali, že nejdůležitější je vycházet ze základu, že svoboda slova je pro demokratickou společnost naprosto zásadní. Tvrdé kritice mají být vystavena náboženství, politici, státy či novináři. Zkrátka všichni, kdo se pohybují ve veřejném prostoru.O tom, co je nepřípustná lež či zásah do práv člověka, by i nadále měly rozhodovat soudy, nikoli soukromé (Facebook, Twitter…) společnosti. Ty mají zakročit více méně pouze ve chvíli, kdy se šíří jasně identifikované dezinformace, které mohou vyvolat paniku ve společnosti (například smyšlenou zprávou, že byl otráven zdroj pitné vody) nebo hrozí násilím.

V Česku máme naštěstí širokou svobodu slova. Dokonce tak, že tu mnohdy neplatí ani slušné vychování, natož politická korektnost. Je tu zkrátka možné říct cokoli. Rozmáhá se i představa, že také lež je vlastně jen jiný názor, takže má právo na prostor v médiích. Absurdní představa, ale tomu se dá čelit jedině argumentací, nikoli nějakým legislativním krokem.

Nicméně i naše redakce nyní poznala, že v Česku není všem zřejmá ani hranice, pokud jde o zmiňovanou hrozbu násilím. Po vraždě slovenského novináře jsme se rozhodli k jinému přístupu. Pokud někdo vyzývá k likvidaci některé z novinářek či některého z novinářů, už to nepřecházíme, ale předáváme policii.

Poprvé jsme tak učinili nedávno, když na Facebooku jeden pán opakovaně psal, že má být člen naší redakce zastřelen, protože mimo jiné psal o ruských vazbách na okolí prezidenta Miloše Zemana. Případ jsme postoupili policii a minulý týden nám přišlo vyrozumění, že se tím nebude zabývat, protože máme akceptovat veřejnou kritiku. Je zajímavé, jak se v posledních letech posunulo vnímání akceptovatelné kritiky. Tím to pro nás pochopitelně nekončí, ale přístup pražské policie považující výzvu k usmrcení za veřejnou kritiku je skutečně novátorský.

Vážené čtenářky,

vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor