Umělci z ocelárny
Loučí se otcové hudby, která umí učinit člověka větším a mocnějším
Jedna z věcí, které jsou mému srdci nejdražší, je fakt, že Black Sabbath nikdy nebyli kapela vymyšlená nějakým obchodním magnátem z Londýna,“ nechal se slyšet zpěvák Ozzy Osbourne v rámci rozlučkových koncertů své domovské skupiny. Osbourne to tvrdí s oprávněnou hrdostí. Black Sabbath vymysleli sebe sama v časech, kdy nikdo nechápal, koho by jejich drsná hudba mohla oslovit. Čtveřice naštvaných a deprimovaných mladíků, kteří bydleli pouhých pár bloků od sebe v drsné dělnické části Birminghamu, se tady dala dohromady na sklonku šedesátých let a minulý týden tu také odehrála svůj vůbec poslední koncert.
Zcela symbolicky byl sestavený výhradně z raného repertoáru. Právě tady v samotném srdci průmyslové Anglie položili základy tvrdému žánru, který záhy vešel ve známost jako heavy metal a stal se univerzálním hudebním jazykem milovaným a srozumitelným po celé planetě. Black Sabbath vynalezli mocný a strašidelný zvuk, v němž našlo svůj hlas publikum, které do té doby nemělo vůbec žádný způsob vyjádření. A když ten hlas objevilo, už si ho nikdy nenechalo vzít.
Heavy metal dnes fascinuje třetí generaci. Zálibou v morbidnosti dráždí konzervativce a liberální vzdělanci jej zase pokládají za povrchní, přesto se téměř všude na světě dere ke slovu. Jedná se o instinktivní, lidově přístupnou hudbu vyrůstající z frustrace a svým vyznavačům dodává sílu, kterou jinde nemohou najít.
Horor táhne
Až do příchodu Black Sabbath byla populární hudba masovou zábavou pro vzdělanější…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu