Peníze s vůní politiky

Ještě dnes může cvičené oko na albánském venkově tu a tam zahlédnout pomalu se vlekoucí, hranatý čínský traktor. Je to pozůstatek z dob, kdy tenhle zastrčený kus Balkánu měla Čína z celé Evropy nejraději. Čínská pomoc a kapitál držely v šedesátých letech nad vodou neblahý režim Envera Hodži, který jim za to pomáhal v OSN, kde na čínské židli stále seděl Tchaj-wan. Teď se někteří lidé bojí, že něco takového se může vrátit. Čínské peníze tečou do srdce Evropy i do jejích periferií. A někdy se zdá, že jsou cítit politikou.

Veřejné investice v Evropské unii jsou nejnižší za 20 let. Není proto divu, že někdo se dívá na východ. Souhrn čínských investic v Evropě je ve srovnání s Amerikou nebo Japonskem nízký, letí však nahoru. Podle jedné studie byly přímé čínské investice v EU v roce 2016 o 77 procent vyšší než o rok dřív, dosáhly 35 miliard eur. Dnes se Číňané zajímají o centra inovací na severu Evropy, stejně jako o infrastrukturu, ale jejich mrzké peníze vděčně přijímají i krizí zasažené jižní ekonomiky, zejména ty, které přišly o státní aktiva při záchranných akcích v eurozóně. Čínská, státem vlastněná přepravní firma Cosco získala loni kontrolní balík akcií v hlavním řeckém přístavu Pireus a čínské firmy, jež exportují po moři, tak mají opěrný bod v Evropě. Portugalsko se v čínských penězích koupe.

Poslední novinky však přicházejí z míst dál na východě. Čínský premiér Li Kche-čchiang minulý týden zaskočil do Budapešti na pravidelné výroční setkání elegantně nazvané…