Fronta na Horníčka

Město Gander na ostrově Nový Foundland má dvanáct tisíc obyvatel, šest semaforů a na architekturu si moc nepotrpí. Střed tvoří několik krabicovitých budov, z nichž jedna přece jen působí o něco elegantněji než ostatní. Je to kulturní centrum s knihovnou a bazénem. Dříve československý pavilon pro světovou výstavu Expo 67 v Montrealu, přesněji jeho část. „Tam, kde je dnes bazén, byla restaurace Praha,“ vysvětluje historička umění Terezie Nekvindová.

Na Nový Foundland přijela, když psala o světové výstavě dizertaci. Teď o ní spolu s Danielou Kramerovou udělala výstavu pro chebské Retromuseum. Připravily také knihu Automat na výstavu, kde se historici architektury, grafického designu a dalších oborů snaží zhodnotit montrealské Expo 67. Poprvé po padesáti letech s odstupem a kriticky.

Je tu popsán i další život pavilonu. Po skončení výstavy byl na prodej, jedna z možností byla, že by mohl stát na břehu Niagary. Nakonec však československá vláda dostala výhodnější nabídku a prodala ho právě na Nový Foundland. Část je v Ganderu, část putovala do nedalekého města Grand Falls-Windsor. ČSSR získala devizy a ještě vyjádřila Ganderu vděčnost za pomoc, když se na zdejším letišti v době Expa zřítil stroj Československých aerolinií.

Tohle všechno Terezie Nekvindová věděla předem, ale výjev ji stejně překvapil. Kolem budovy stály sochy významných českých a slovenských výtvarníků ze šedesátých let: Vladimíra Janouška, Rudolfa Uhera a dalších. „Jako by sem spadly z nebe,“…