Pověry fungují

Dnes už legendární historka vypráví, jak se fyzika Nielse Bohra, laureáta Nobelovy ceny, návštěvník jeho domu zeptal, jestli věří, že mu podkova na dveřích opravdu přináší štěstí. „Samozřejmě že ne,“ odpověděl jeden z největších mozků 20. století. „Ale zároveň chápu, že štěstí přináší, ať už tomu věřím nebo ne.“

Je to typické. I ti nejracionálnější zástupci homo sapiens někdy hledají pod kabátem knoflík, když vidí kominíka, kličkují na chodníku před černou kočkou nebo si berou k přijímacím zkouškám talisman po babičce. A výzkumy ukazují, že dobře dělají – tyhle nelogické zvyky mají někdy v našich životech docela logickou úlohu.

Moře nejistoty

Výzkum je v této oblasti poněkud nepřehledný, protože občas není úplně jasné, kde končí pověry nebo magické myšlení (přisuzování kauzálních souvislostí nesouvisejícím jevům) a začíná zóna spirituality a náboženství. Obojí se prolíná, pro dnešek se ale přidržíme obyčejných pověr, které podle průzkumů provázejí stejně tak životy věřících jako ateistů.

Pověry souvisejí se ztrátou kontroly nad situací – čím větší nejistota a čím závažnější možné důsledky, tím lépe se jim daří. Názorně to ukázal počátkem minulého století slavný antropolog Bronisław Malinowski, když pobýval s obyvateli Trobriandských ostrovů v Jižním Pacifiku. Domorodci se živili rybolovem a Malinowski si všiml zajímavé věci. Pokud lovili blízko břehu v klidných vodách, obešli se prakticky bez magie. Jakmile však vyrazili dál na nebezpečné moře,…