Zítra už nebudu dítě

Newyorským metrem jezdí bez povšimnutí. Levná sluchátka v uších, nepřítomný pohled. Právě tímto způsobem poslouchala hrubé mixy svých nových skladeb. Chtěla zjistit, jak bude její hudba znít v každodenním shonu. „Nikdo mě nepoznává,“ pochvaluje si zpěvačka Lorde v profilu pro list The New York Times. A když přece jen pozná, má svoji taktiku. Usměje se na dotyčného a spiklenecky přiloží prst ke rtům: „Pšššt.“

První album Pure Heroine skládala na ospalém předměstí novozélandského Aucklandu patnáctiletá dívka. Kontakt se světem jí obstarával internet; na něm publikovala pod pseudonymem Lorde první písně a doufala, že někoho zaujmou. Byl to její způsob, jak říct: Jsem tady. Aktuální desku Melodrama už napsala superhvězda. Zpěvačka, která si za svůj debut vyslechla komplimenty od Davida Bowieho, Kanye Westa i Taylor Swift a na prahu dvacítky je bezkonkurenčně nejslavnější obyvatelkou své ostrovní domoviny.

Lorde se takřka přes noc proměnila z anonymní dívky v globální celebritu. Hudebním i textařským přístupem shrnula pocity generace, pro niž je internet přirozené životní prostředí. Pocity mladých, kteří žijí na síti a sní o tom, čím by mohli být – a nejspíš nebudou. Novinka Melodrama už manifestem být nechce, naopak jde o velmi osobní album poznamenané rozchodem. Z teenagerky, která volá po pozornosti, se stala mladá žena, jež se raději drží v ústraní.

Úspěch…