Utopie pravidel. O technologii, stupiditě a skryté přitažlivosti byrokracie

Byrokracie znamená omezenost, zdlouhavost, hloupost. Byrokrat sedí za přepážkou a říká, co je špatně. Pak vyjdeme s pocitem, že jsme zase svobodní. Ale nejsme. Žijeme v době totální byrokratizace, aniž si to uvědomujeme. Tak se dá shrnout kniha Davida Graebera Utopie pravidel, která nyní vyšla česky. Profesor antropologie na London School of Economics se netají sympatiemi k anarchismu a stál za hnutím Occupy Wall Street, přesto nevolá na každé stránce po revoluci. Spíše klade nepříjemné otázky zpochybňující samozřejmost našeho světa.

Mezi soukromým a státním

Graeber patří k levici a irituje ho, že si kritiku byrokracie přivlastnila pravice pod heslem „Čím míň regulací, tím víc svobody“.Levice neví, jak reagovat, protože útok na byrokracii vnímá jako útok na sociální stát, takže mlčí. S tím se ovšem Graeber vyrovná v poklusu: bez regulací by nemohl existovat svobodný trh ani kapitalismus a každé volání po deregulaci je voláním po regulaci jiného druhu. Pravice si přivlastnila téma omezení byrokracie, ale přitom je na ní závislá. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začal státní aparát ostřelovat Ronald Reagan s Margaret Thatcher coby symbol neefektivity, socialismu a omezování trhu. Jenže paradoxně to vedlo k dalšímu zbytnění byrokratického aparátu a jeho podřízení zájmům korporací, až se sloučily „nejhorší prvky byrokracie s nejhoršími prvky kapitalismu“.

Autor ovšem pojímá byrokracii šířeji – jako původní snahu o zjednodušení světa, kdy není…