Souboj o černé schránky

Česká republika by se měla umět bránit před kybernetickými útoky. Pokud podepíšeme tuto větu, musíme automaticky připustit riziko, že při té obraně může být ohroženo naše soukromí. Budeme asi po státu chtít, aby soukromí bylo narušeno co nejméně – a pokud už bude muset být narušeno, měli bychom mít nad tímto nebezpečím co největší dohled a kontrolu. Zhruba tuhle rovnici se teď pokouší vyřešit v Česku politici i experti. Na kymácejících se miskách vah je směs jako z filmového dramatu: balíky peněz, přístup k tajným informacím a také svoboda a bezpečnost nic netušících občanů.

Proč se věc zadrhla

Postavit kybernetickou obranu je velká a drahá zakázka. Kdo získá kontrolu nad tuzemskými servery a sítěmi, může získat velkou moc nad informacemi i spoustu peněz. A nestane-li se nic absolutně převratného, bude tohle platit desítky let dopředu, protože kybernetika začala být velmi podstatnou součástí fungování států, obcí i jedinců.

Vláda sepsala zákon, který kybernetickou obranu dává na starost Vojenskému zpravodajství. Jeho experti budou mít právo postavit obranný systém na něčem, co je pracovně nazváno černé skříňky. Zákon prošel bez připomínek vládou, poslaneckými kluby, prvním čtením ve sněmovně. Pak se ale najednou zadrhnul, protože poslanci se lekli, že zákon může příliš silně ohrozit elektronické soukromí obyvatel. Přes černé skříňky může mít tajná služba teoretický přístup ke každému uživateli internetu – a může se tak bez kontroly i oprávnění dostat třeba k…