S Českou televizí proti žvástu

Už tuto středu vyberou radní nového generálního ředitele České televize. A vše zatím nasvědčuje tomu, že zvolí dosavadního šéfa Petra Dvořáka. Nepochybně existuje řada důvodů, proč by to měl být někdo jiný. Za normálních okolností by bylo přínosné zkusit novou tvář a věřit, že televizi vtiskne veřejnoprávnější podobu. Teď ale není vhodná chvíle na změnu, protože by ji to mohlo oslabit.

Seriózní média jsou zejména v poslední době cílem útoků různých vlivových a nátlakových skupin. Jednoznačně nejostřelovanější je právě Česká televize, protože je také nejvlivnější. V Senátu například před několika dny proběhl festival lži a nenávisti vůči této instituci, který zorganizoval spolek za znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem (vystupoval tu mimo jiné senátor Jan Veleba nebo mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček).

Kritických postřehů by se dalo k vysílání veřejnoprávní televize uvést mnoho. Ostatně ještě větší seznam bychom zřejmě sestavili o vlastních nedostatcích. Člověku se však do polemiky moc nechce ve chvíli, kdy je televize pod takovou kanonádou. Je to jako říkat topícímu se člověku, že má na sobě ošklivou košili.

Ale protože je televize placena z našich peněz a považujeme ji za jednu z nejdůležitějších tuzemských institucí, zkusme také formulovat vlastní poptávku.

Všichni dnes více než kdy jindy potřebujeme podněcovat ke kritickému myšlení. Přibývá událostí, kterým bychom se měli snažit porozumět, protože ovlivní naši budoucnost. Zároveň se však stále častěji pěstuje kult „žvástu“, tedy bezobsažného plkání, jež odvádí pozornost od podstatných témat. Veřejnoprávní média mají obrovskou výhodu, že si díky své nekomerční podstatě mohou (přesněji musí) dovolit tenhle plevel nepěstovat. Dokonce jej mohou pomáhat mýtit. Naše poptávka coby věrných diváků proto zní: Buďte na nás nároční.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor