Zatímco za komunistů se vytvářely obrazy stáří, které je moudré, současná reklamně-lifestylová masáž nám sugeruje, že stáří musí být aktivní. I prezidenta je nutné nafotit v létě ve člunu a v zimě na běžkách, jakkoli aranžérům výjevů lze jejich práci závidět stěží. Literatura rozjuchané obrazy cítí potřebu korigovat. V devadesátých letech vytvářel silné obrazy stárnutí Ludvík Vaculík, dnes s nimi pracuje třeba Radka Denemarková. Do centra svých próz postavili stárnutí i dva autoři, kteří do beletrie zavítali na výlet.
Nedávno zesnulý Lubomír Doležel, světově nejproslulejší český literární vědec, mu věnoval román Poločas rozpadu. Význačný psycholog Zbyněk Vybíral vydal sbírku povídek, které sjednocuje téma zlomového bodu, kdy člověk náhle zjišťuje, že ztratil kontrolu nad tím, kam a jak jeho život plyne. Zatímco Doležel založil obraz krutosti stáří na kontrastu zemdleného těla a stále svěží duše, ve Vybíralově podání jde naopak o nezhojitelné rány na duši ve schránce fungujícího těla.
Vybíral býval citlivým literárním kritikem i dramaturgem. Proto překvapí, že návrat na kreativní pole nevyniká ani svébytným stylem, ani příliš invenční prací s příběhem. Podobně jako Doležel nabízí syrové, nahrubo tesané zachycení životních situací. Povídky působí jako synopse zlomových bodů, jež si psycholog zachycuje kvůli analýze. Nabízejí defilé postav, které čelí životnímu ztroskotání a hodlají díky poučení z minulosti napravit, co se v předchozích vztazích či jiných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu