Teď už je Turecko v rukou jediného muže. Prezident Recep Tayyip Erdoğan přehodil výhybku ve směřování země, pryč od mnohdy nedokonalé, nestabilní, ale ve svých ambicích demokratické a prozápadní republiky. Nyní se nezadržitelně ubírá směrem k režimu, který známe ze současného Ruska.
Je to škoda, a to nejen kvůli pragmatickým geopolitickým zájmům Západu. Definitivně se rozplynula naděje, k níž se v prvních deseti letech Erdoğanovy vlády upínali turečtí liberálové i většina seriózních evropských médií včetně Respektu. A to, že se Turecko vedené islamistickou politickou stranou AKP může stát místem smíření islámu a demokracie a vzorem pro sousední blízkovýchodní region. Nakonec je to naopak: model vlády silného muže se od arabských sousedů přesouvá i k Bosporu.
Nerovné podmínky
Půlka Turecka by s tímto hodnocením nesouhlasila. Upřímně věří, že si předminulou neděli v referendu o ústavní změně odhlasovali skutečnou demokracii. Příští roky však ukážou, že se mýlí a podceňují význam nezávislých institucí i nebezpečí koncentrace moci. Okolnosti konání referenda naznačují, že prezident Erdoğan již nedopustí, aby byl u voleb poražen.
V zemi platí výjimečný stav, po loňském neúspěšném vojenském převratu panuje vypjatá nacionalistická atmosféra, kritici Erdoğana jsou z nejvyšších vládních míst i médií označováni za vlastizrádce nebo pomocníky teroristů. Mediální pokrytí předvolební kampaně pak bylo zcela jednostranné. The Economist cituje výzkum, který v březnu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
