Dopisy

Světla, šero a Adolf Loos

Respekt 16/2017

I přes jednoznačný souhlas s pochvalným hodnocením činnosti Západočeské galerie v Plzni a přes to, jak moc bych této výjimečné instituci i Plzeňanům novou galerijní budovu přála, se musím vymezit proti úvodu vašeho článku.

Pohled na projekt „Evropské hlavní město kultury“ redukovaný na to, kolik „baráků“ po roce 2015 zůstalo, je zásadním nepochopením smyslu mnohaleté snahy o transformaci města a jeho kulturního prostředí. Do kandidatury, příprav a samotné realizace programu čítajícího stovky akcí se zapojily desítky kulturních organizací, občanských a zájmových spolků i jednotlivců. Díky jejich snaze, finanční podpoře města i kraje a víře ve společný cíl se podařilo udržet desítky aktivit, které vyplňují prázdná místa na kulturní mapě a zároveň stimulují velmi dobře nastartovaný turismus (namátkou: festival světla BLIK BLIK, Evropský den sousedů, iniciativa Pěstuj prostor, dobrovolnický program v kultuře, Skryté město a sousedské procházky, Letní barokní festival a mnohé další). Většina z těchto aktivit bude pokračovat i v dalších letech.

Zapojení všech, bez kterých by Plzeň Evropským hlavním městem kultury nebyla, je daleko cennější než jakákoli budova, která bez potřebné vize a nadšení zůstane vždy jen masou betonu, a zaslouží si náš i váš RESPEKT.

Mirka Reifová

Občané, nebuďte zvědaví, jak naložíme s vaším majetkem

Respekt.cz

Autor hořekuje nad tím, že politici v očích veřejnosti degradovali Rekonstrukci státu – hlavního propagátora registru smluv – na něco tak odpudivého, jako je lobbistická nátlaková skupina. Rekonstrukce státu (RS) je lobbistická skupina. Namístě je spíš otázka, zda by tato skutečnost měla vyvolávat v očích veřejnosti odpor.

Přijetí zákona o registru smluv je jedním z hlavních cílů RS. K jeho protlačení RS oslovuje poslance, připravuje vyjádření a analýzy, vystupuje v médiích… Co víc si od lobbisty přát, aby mohl být „usvědčen z lobbingu“? Mezi lobbistickými skupinami je nepochybně RS pro veřejnost novým netradičním prvkem. Mohla by být učebnicovým příkladem lobbingu. Konečně, ani sama RS by snad proti takovému označení neprotestovala. Jako lobbistická skupina musí trochu zjednodušovat, polarizovat a především – stát si za svým.

Zveřejňování smluv na internetu s sebou nese řadu nepředpokládaných problémů. Více, než by se zdálo a než kolik je s to zodpovědět deset paragrafů. Nechci říct, že by se smlouvy neměly zveřejňovat. Jen nelze čekat od lobbisty, který se za přijetí zákona od začátku bije, že bude na všechny problémy cíleně upozorňovat.

Legislativní proces, a obzvlášť ten v českých poměrech, připomíná občas čarování s kouzelnickým kloboukem. Ať do něj na začátku čarování vložíte cokoli, nikdy si nemůžete být zcela jisti, jakého králíka na konci kouzelnické show vytáhnete. Na rozdíl od zručného kouzelníka však nad „čarováním“ se zákony v parlamentu nikdo nemá plnou kontrolu. A to ani navrhovatel, ani lobbista (snad až na některé smutné výjimky).

Co bychom si však o navrhovateli či lobbistovi pomysleli, kdyby si v půlce čarování nad zákonem umyli ruce? Zákon se jich tak drží jako klíště – či oni se drží jeho –, jakkoli je „vytuněn“ pozměňovacími návrhy a provázen nečekanými potížemi. Minimálně u lobbistické skupiny však nelze očekávat, že bude veškeré potíže sama od sebe artikulovat a řešit. Spíš předpokládejme, že bude ochotná překročit pár mrtvol, nebo aspoň mrtvůlek. Nakonec, je úkolem poslanců a senátorů rozhodnout, které mrtvoly jim za konečný výsledek stojí. V případě zákona o registru smluv to rozhodně není lehký úkol.

Sára Klačko,

studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy