Je začátek dubna, v Aténách fouká chladný vítr. Hlavní památky ještě neokupují turisté, přesto jsou letadla do řeckého hlavního města do posledního místa plná. Lidé ale nemíří do Akropole ani do známé ulice Akadimia, město ožívá jinde.
Documenta je světově největší výstavou současného umění, které se prezentuje jednou za pět let v Hesensku, srdci Německa. V roce 2013, kdy se vztahy Německa a Řecka propadaly pod vahou diskusí o splácení dluhů a pomoci ze strany Evropské unie, oznámil kreativní ředitel 14. ročníku Documenty Adam Szymczyk, že polovina tohoto výstavního projektu se bude vedle tradičního německého Kasselu konat také v Aténách. Původním záměrem k zorganizování této výstavy v roce 1955 bylo zařazení poválečného Německa zpět do uměleckého dění a dialogu se světem. Szymczyk navazoval na tuto myšlenku – s cílem obnovit ztuhlou komunikaci mezi dvěma zeměmi, které definují současné sociopolitické napětí v Evropě.
Výstava s sebou nese několik paradoxů, například volbu výstavních prostor. Už jen hlavní prostor Documenty 14 pro programy určené veřejnosti bezprostředně sousedí s místem, které sloužilo k vyslýchání vězňů za doby řecké vojenské diktatury sedmdesátých let 20. století. Budova, kterou v rámci Documenty 14 využil tým pařížského muzea současného umění Palais de Tokyo pro umělecké rezidence, pak byla za druhé světové války využívaná jako diplomatické centrum třetí říše.
Nepříjemnému pocitu „německého kulturního imperialismu“ se nelze vyhnout. Otevření…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
