Chceme měnit svět, i když víme, jak to zní

Mám pocit, že starším lidem je aktivita mladších nepříjemná. Možná se tím odlišným pohledem cítí ohroženi.

Možná jsme trochu líní, protože to prostředí nás k tomu často vede, jsme přehlcení informacemi, jsme přehlcení možnostmi.

Rozhodli jsme se, že z vás uděláme hlas vaší generace. Máte radost?

Jestli mám radost? Spíš mě to trochu děsí. Na Pražském studentském summitu (více o projektu v rámečku, pozn. red.) se učíme, že každý máme vlastní názor, že je dobré ho mít, ale že naše názory nemusí nutně reprezentovat pohled našich vrstevníků či lidí jiných generací. Takže si úplně netroufám být hlasem svojí generace.

Ale za středoškoláky a vysokoškoláky, s nimiž se setkáváte jako hlavní koordinátorka summitu, za ně mluvit můžete, ne?

To doufám ano. Taky proto, že vidíme věci podobně a máme podobné hodnoty.

V čem jste jiní než vaši vrstevníci?

Nad touto otázkou sami často přemýšlíme, když se rozhodujeme, na koho cílit, jak vybírat účastníky a jaké je vlastně sami chceme. A přišli jsme na to, že všechny tyhle lidi spojuje chuť dělat něco navíc. A to nejen se svým životem, se svou budoucností, ale zejména se světem okolo. Často jde také o lidi, kteří se snaží nějak pozitivně ovlivnit prostředí a fungování své střední školy.

A jak se stane, že…