Rok koruny

Vlastislav Bříza je i v sedmdesáti zvyklý počítat hodně rychle. Právě teď mu vychází, že pro své oblíbené výlety na rakouský Dachstein má před sebou příjemnou perspektivu. Jednodenní skipas tu stojí 50 eur, a pokud má česká koruna letos posilovat, což dokola opakují všichni analytici, lyžování v Alpách bude brzy levnější. Stejně jako všechno, za co Češi platí v cizí měně – od mobilů, přes banány až po zemní plyn.

Břízovi ovšem při pohledu na alpské velikány běží hlavou mnohem složitější souvislosti. Coby majitel českobudějovického Koh-i-nooru, starodávné továrny na tužky a pastelky, ke které patří i další podniky na výrobu automobilových součástek nebo zdravotnických pomůcek, přemýšlí o důsledcích faktu, že více než 80 procent jeho výrobků jde na vývoz. Koh-i-noor bude muset obstát v situaci, kdy z exportu utrží méně, zatímco korunové výdaje za mzdy, energie či daně zůstanou na svém nebo porostou.

Z tohoto pohledu je typickou českou průmyslovou firmou, která si musí kurz bedlivě hlídat. Podobně jako my ostatní, kteří se těšíme na dostupnější dovolenou nebo lacinější notebooky. Jaký tedy bude rok 2017 z pohledu síly české koruny?

Tvrdý závazek – a co dál?

Už v létě by se kurz mohl dostat pod 27 korun za euro, což je hranice, kterou centrální banka brání od listopadu 2013 ve snaze podpořit export a s ním i celou ekonomiku. Plán je takový, že kolem poloviny roku banka s kurzovým závazkem skoncuje a nechá korunu volně plout, jak tomu bylo dříve. Po třech letech…