Přání do nového roku

Začátek ledna je tradičně časem vyslovených i nevyslovených přání, případně slibů, co všechno uděláme nebo bychom rádi udělali, pokud by ono dělání bylo o kapku jednodušší. Česko se novoročních předsevzetí bát nemusí, v souhrnu totiž nutně pro velkou většinu světa vypadá jako země splněných přání. Žije se tu vcelku dobře, tři věci bychom si ale mohli popřát.

1) České hospodářství je plně závislé na vývoji ve světě. Ovšem jedna ryze domácí věc nás zásadně ohrožuje: nepříznivý demografický vývoj směřuje Česko do těžko řešitelných ekonomických problémů, protože v dohledné době nebude schopno zaplatit důchodový systém. To zásadně ohrožuje prosperitu a budoucí sociální smír. Politika potřebuje dohodu o solidní reformě, levice ji však dlouhodobě blokuje.

2) Zdejší společnost před sebou tlačí jeden paradox: v soukromí si uvědomujeme důležitost kvalitního vzdělání našich dětí a  utrácíme za něj čím dál víc peněz, přitom nejsme ochotni dostatečně ohodnotit státní systém školství. Učitelství jako jednu z nejdůležitějších profesí zasahujících do života našich rodin platíme téměř nejhůř mezi státy OECD. Špatně placení učitelé snadno ignorují vyšší nároky rodičů i dětí. A malé nároky na učitele a vůbec celý školský systém budou vytvářet stále horší výchozí pozici pro možnost dělat zajímavou práci. České školství je začarovaný kruh, který nejde protnout jinak než lepším zaplacením učitelů.

3) O naší křesťanské civilizaci, na niž se v obavě z islámu tak rádi odvoláváme, nestačí jen mluvit, je potřeba kultivovat její hodnoty. Jednou z nich je i milosrdenství vůči chudým a lidem v nouzi. Česko ani v náznacích neprožívá střet mezi křesťanstvím a islámem, prožívá střet mezi empatií, sebevědomím, ochotou pomáhat na jedné straně a démony sobectví, lhostejnosti, cynismu a strachu ze všeho cizího na straně druhé. Jejich nositelé v čele s prezidentem se české společnosti snaží namluvit, že nepomáhat lidem v nouzi vyhnaným válkou a na potřebné koukat jako na líné vyžírky je tím správným češstvím. Tohle odmítnout je také docela velká výzva.

Vážené čtenářky a čtenáři, pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

MAREK ŠVEHLA

zástupce šéfredaktora