Nejšťastnější bytosti
Retrospektiva kreslíře Raymonda Pettibona ukazuje všechny neurózy amerického člověka
Na podlaze ležící žena zaklání hlavu bolestí. Mužské ruce utahují kolem jejího krku smyčku. Součástí násilné scény je výhled z okna, v němž divák vidí rychlými tahy tuší nahozené, ovšem okamžitě rozeznatelné tvary atomového hřibu. Komiksovou kresbu pak doplňuje sarkastický popisek: „Babyboom. Nejlepší roky našich životů.“
To je jen jedna z prací na žloutnoucím papíře, kterou návštěvník objeví mezi tisícovkou dalších na výstavě Homo Americanus – dosud největší retrospektivě nezaměnitelného amerického výtvarníka Raymonda Pettibona. Po zastávce v Hamburku je velkorysý projekt k vidění do půle února v salcburském Museum der Moderne. A zmíněná kresba je pro něj v mnohém typická. Ihned rozpoznatelná a čitelná perokresba doplněná slovy má estetiku noir filmů, nesmyslné násilí se odehrává ve stínu studené války a jízlivost je namířená proti generaci hippies, která nezvládla naplnit své tužby o lepším světě.
Nemluvný a ostýchavý samouk Pettibon stojící na okraji uměleckého světa už po čtyři dekády soustředěně rozkládá iluze o americkém stylu života. Jeho schopnost vyhmátnout odvrácenou stránku zdánlivě pozitivních idejí působí až děsivě. A jeho výpravná retrospektiva je tak tísnivou expedicí do temného podvědomí USA. Pettibonovým „člověkem americkým“ zmítají všechny neurózy, jimiž si Spojené státy za poslední půlstoletí prošly. Rozčarování z Vietnamu, šok z vražedného řádění Charlese Mansona, epidemie drog a AIDS,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu