Mezi Goebbelsem a Bohem

Nebyl to lehký rok. Český divák, který dává v evropském kontextu nadstandardně přednost domácím filmům před zahraničními, mohl loni volit z rekordních sedmapadesáti českých hraných a dokumentárních filmů v kinech. Nakonec ale většinou skončil buď na Lídě Baarové, která rok odstartovala, nebo Andělu Páně 2, jenž jej aktuálně – a z pohledu tvůrců „parádně“ – uzavírá. Mezi oběma díly se rozprostírala krajina, kterou víc než v uplynulých letech charakterizovalo rozevírání nůžek mezi bezpečnou konformitou a ambicióznějšími počiny. Skomírající kvalitní střední proud definitivně nahradily unifikované lifestylové snímky, v nichž větší roli než příběh nebo řemeslo hrají značky a produkty. Objevilo se ale i několik titulů, které potvrzují, že se v tuzemské kinematografii po letech stagnace přece jen něco zajímavého pohnulo.

Čtvrtá cenová

Pokud něco charakterizovalo uplynulý rok, pak je to vysoký počet filmů v distribuci a zřetelnější narýsování hranic mezi kategoriemi. Dlouhá léta se počet nasazených snímků pohyboval kolem třicítky a i to bylo na tak malou kinematografii – a potažmo trh – považováno za víc než dost. Letos se do kin dostaly snímky, které by ještě před pár lety prostor hledaly jen těžko. Ať už jsou to absolventské filmy z FAMU (Road-Movie,V jiném stavu) nebo zcela podřadné komedie ze současnosti.

V přímém přenosu – a v plné míře –…