K hranici

Pro generaci dospívající počátkem devadesátých let představoval Ondřej Štindl jakožto novinář a DJ Radia 1 výrazný hlas, který pomáhal formovat nejen její hudební, ale i občansko-politické povědomí. V jeho textech, stejně jako u jiných příslušníků generace listopadu, jsou východiska a odkaz sametové revoluce jaksi samozřejmě přítomné, dost možná jsou i doživotním úvazkem. Vypořádání se s českou poválečnou historií, především s obdobím normalizace, se odráží i v jeho tvorbě umělecké, nejvýrazněji ve snímku Pouta režiséra Radima Špačka, k němuž napsal scénář oceněný Českým lvem. Ve své druhé próze, románu K hranici, zkoumá život v komunistické diktatuře a jeho otisk v národní povaze s nemenší důkladností.

Postavy zažívají předělové okamžiky od roku 1945: osvobození Prahy a jeho okolnosti, jež dějinně předznamenaly nástup totality, okupaci v roce 1968 následovanou šedí normalizace a pak listopadový převrat roku 1989. Kniha dokonce předjímá možný vývoj v temném exkurzu do konkrétně neurčené, leč blízké budoucnosti. Výsledkem je vzácně obsáhlá románová výpověď o uplynulých sedmdesáti letech v této zemi a každodennosti drobných režimních přitakávačů i vyděděnců. Jaké ústupky vůči sobě jsme ochotni udělat kvůli hmotným výhodám a zdání moci nad ostatními? Dopouštíme se zla z nezbytí, nebo proto, že je lidskou přirozeností? A je oprávněné odpovídat na zlo jiným zlem?

Střelec, Řidič, Svědek

Román tvoří tři oddělené novely zasazené v různých časových…