Volný pád

Jedním ze standardních výroků Donalda Trumpa v průběhu kampaně je tvrzení, že jaderná dohoda s Íránem je „strašná“. Začínám si říkat, jestli to náhodou není pravda, ale úplně opačně, než jak to Trump myslí. Írán dopadl mnohem hůře, než sám očekával.

Představte si sami sebe v íránské pozici. Islámská republika začala seriózně vyjednávat v roce 2013, kdy podepsala předběžnou verzi dohody. V tom roce se cena jednoho barelu pohybovala nad 100 dolary. Saúdská Arábie, velký soupeř Íránu, prosperovala a její ekonomika rostla o šest procent ročně. Rozpočet Rijádu se v roce 2013 zvýšil o 19 procent a království utrácelo na všech stranách.

Ve stejnou chvíli byl Írán izolovanou zemí s ekonomikou v recesi. Hlavním motivem k vyjednávání pro něj nebyl přístup k fondům zmrazeným v asijských a evropských bankách (ve výši 100 miliard dolarů), chtěl se především konečně vrátit na světové trhy jako druhý největší producent ropy na Blízkém východě a sklízet plody ropného boomu. Íránští představitelé v roce 2010 odhadovali, že by jejich zisky z prodeje ropy a plynu mohly do roku 2015 činit ročně 250 miliard dolarů. Právě na to spoléhali, když vyjednávali ústupky jaderné dohody.

Minulý měsíc začala íránská ropa skutečně proudit na trh, ovšem s cenou, která nedosahuje 30 dolarů. Bloomberg News vypočítal, že země na jejím prodeji vydělává 2,35 miliardy dolarů měsíčně. No není to přesně ta odměna, kterou si islámská republika od ukončení jaderného programu slibovala.

I přesto bude Írán…