Samolibé verše

PF 1977

Jsem sám

a bez tabáku

ve vile o novoroční noci.

Už hlídám jen novoroční album a telefon.

Prošel jsem všechny své dětské skrýše,

našel jsem i nůž z té doby

a teď se ho bojím.

Je půlnoc a kohosi neudrží dláždění.

Obloha se červená od rachejtlí

jako moje kolorovaná babička

ze svatební fotografie.

Mám i duben

a taky jednu prázdnou stránku v albu.

Tak tady si milenka duběnka

popláče, potrvá, povadne.

Milenko,

jsem sám

a bez tabáku

ve vile o novoroční noci

a v tomhle roce

stáhnou se nad námi mraky.

Poezie.

***

1. září 1978 jsem nenastoupil do třetího ročníku gymnázia,

ale do kotelny

jednoho INTERHOTELU na Václavském náměstí.

Na dveřích tam visela smaltovaná cedulka:

– n e p o v o l a n ý m  v s t u p  z a k á z á n –,

zatímco na dveřích gymnázia

vesele panáčkoval dvouocasý lev v záplavě lipových ratolestí

a každý mohl vidět

skrz prořídlé křoví

naše spolužačky v modrých trenýrkách a našponovaných tričkách,

jak si hrají s oranžovým míčem

na školním hřišti.

Musím zdůraznit,

že mě ze školy nevyhodili,

ale že jsem ukončil studium: sám od sebe,

z osobních důvodů

a na vlastní žádost.

Kotelna byla v suterénu a jediné, co z ní bylo vidět,

byl nákladní výtah,

kterým se vyvážela ještě vlažná škvára v popelnicích

na hotelový dvůr,

kde výtah vždycky s…