Nové rituály

Jestli jste si mysleli, že rok 2016 byl špatný, tak se připravte na 2017, protože to budu vydávat nové album,“ tweetoval minulý týden britský zpěvák James Blunt. Autor utahané a v roce 2005 naprosto všudypřítomné balady You’re Beautiful to sice myslel v nadsázce, ale shrnul tak pocity takřka všech hudebních kritiků a komentátorů, kteří letošní rok označují mnoha pochmurnými přídomky. Rok smrti, rok ztrát, rok desek na rozloučenou, rok alb vydávaných chaotickými způsoby, rok temného a introvertního popu. Všechny tyto charakteristiky nicméně nemusí pro populární hudbu nutně věstit nic katastrofálního ani apokalyptického.

Byli jsme svědky, jak s úmrtím mimořádných figur (David Bowie, Prince, Leonard Cohen, Alan Vega ze Suicide, country bard Merle Haggard,  rapper Phife Dawg) odchází celá jedna generace, jež od šedesátých let definovala a vytvářela to, co označujeme jako popkulturu. Vytvářeli hudbu, která šla ruku v ruce s rozvojem masmédií, rozhlasových hitparád, televizních klipů a silného gramofonového průmyslu. Poslech písní měl v této éře masové komunikace své rituály - ty už se ale několik let drolí, mizí a nahrazují je rituály nové, spojené s internetem a konektivitou.

A ono střídání stráží ještě nikdy nebylo tak patrné jako právě v roce 2016, kdy se absolutní hvězdou streamovacích služeb stal kanadský rapper Drake, který nevyčnívá ani tak zapamatovatelnými hity jako spíš bravurní schopností hrát podle pravidel internetu. Na české scéně zase rozklad tradičních…