Jak umělec přístěnek našel

Teď v zimě působí obzvlášť melancholicky. Je prázdný, po jeho rezavé střeše klouže popadané listí, uvnitř leží opuštěné talířky a šálky a dveřmi profukuje ledový vítr. Jemné stopy po jejich nedávné přítomnosti ale prozrazují, že Přístěnek, tedy miniaturní domek přilepený ke zdi zahrady pražského kláštera sv. Anežky České, má pravidelné návštěvníky i v momentální slotě.

„Děti pracují, to je perfektní,“ usmívá se František Skála a souká své bezmála dvoumetrové tělo do domečku. Sochař ho tu postavil pro Národní galerii, která hodlá gotický areál víc otevřít veřejnosti. Řádil tu Josef II., komunisti i stoletá povodeň a teď je čas na změnu. Po dvouleté revitalizaci jsou zahrady kláštera z 13. století otevřené, čerstvě je v nich zdarma přístupná galerie plastik pod širým nebem. Františkovi Bílkovi tu stojí Golgota, Aleši Veselému Zavěšené břemeno, Jaroslavu Rónovi Podobizna s lebkou a jeho kolegovi z někdejší skupiny Tvrdohlaví Františku Skálovi právě Přístěnek.

Spolu s jeho opodál stojícím Slunečním vozíkem jsou to jediná dvě díla objednaná a zakoupená galerií speciálně pro klášterní zahradu. Ostatní jsou zapůjčená od umělců či sběratelů. „Drobný opotřebení lidskýma rukama je ideální, s tím počítám,“ krčí se v domku šedesátiletý multiumělec a multiinstrumentalista, když v podřepu kontroluje, co že se to děti pokoušely z hlíny „uvařit“ v jednom z kastrůlků.

Uchované hodnoty

Zabrouzdá-li dnes člověk na…