Zdeněk Smetánka patří k archeologům, kteří dokážou řeč nálezů přetvořit v zajímavé texty. Pro čtenáře jeho Legendy o Ostojovi (pojednávající o osudech jednoho hypotetického rolníka) už česká krajina nikdy nebude němá. Podobně jako starší Archeologické etudy, i nový výbor vyrostl z příspěvků pro časopis Dějiny a současnost. Je však méně „vědecký“ a mnohem více bilanční, vzpomínkový. Pětaosmdesátiletý badatel byl z prvních, kdo u nás odkrývali svět středověkých vesnic a život prostých lidí, o nichž prameny „velkých“ dějin obvykle mlčí. Z jediného obrázku dokáže oživit středověkou každodennost a svázat ji se střípky dějin oboru do čtivé črty – ať jde o vzpomínku na ztracenou fotografii hrobu revenanta, mrtvého, který se vrací mezi živé, nebo o momentku ze života Smetánkova učitele Ivana Borkovského, ruského zajatce internovaného koncem první světové války v Josefově.
Druhou radostí této knížky je pohled do světa vědce, který nezapomíná na humanistický rozměr vlastního oboru. Podstatnější než analýza terénního odkryvu je pro něj setkávání s lidmi – a knihami. Jak vzdálený se dnes jeví svět, v němž se člověk radoval z koupě knížky, po níž léta toužil, ale neměl k ní přístup. Soubor otevírá vyznání nad katalogem poválečné fotografické výstavy Family of Man. I v dalších textech odhalujeme klenoty autorovy knihovny, ale také jeho úctu k lidskému utrpení a radosti, nejzřetelnější v eseji Děti ze skal. Muž, jenž vyrůstal v letech hospodářské krize a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
