Dopisy

Jak se české školy vyrovnávají s inkluzí

Respekt 46/2016

Vzhledem k věku nejsem ve svém oboru (jsem učitelka) žádným nováčkem. Jakkoli by to o mně měli říct jiní, mohu podle svého nejlepšího svědomí prohlásit, že nejsem rasistka a veškeré projevy xenofobie jsou mi cizí. Tudíž proti promyšlené inkluzi nic nemám.

Dovolím si reagovat na v článku uvedenou větu týkající se doporučení poradny: „Učitel by měl tomu, co dítěti nejde, věnovat více času a ujišťovat se, že látku chápe – to jsou věci, které dobrý učitel dělá i bez doporučení.“ Jistě, s tím nelze než souhlasit. Ale…

Uvedu konkrétní příklad. Máme ve škole na malém městě jednu šestou třídu. Do třídy od „spuštění“ inkluze nepřibylo žádné dítě a rovněž zde není nikdo romského původu. Třídu navštěvuje pět chlapců s problémovým chováním. Jeden z nich navíc opakuje ročník a prospívá nyní s pěti nedostatečnými. Další dva jsou na tom s prospěchem podobně. Rodinné zázemí jednoho z posledně jmenovaných je, eufemisticky řečeno, neutěšené. K tomu jsou ve třídě dva chlapci s diagnostikovanými poruchami učení. Nutno vzít v potaz, že celý zbytek třídy netvoří děti s vyznamenáním. Mnohé z nich selhávají v různých předmětech.

A já se ptám: Jak má, jakkoli dobrý, učitel zvládnout v osmadvacetičlenné třídě individuální přístup k nejméně sedmi žákům a ještě něco naučit ty ostatní? Přičteme-li k tomu, že podpora rodičů problémových žáků je většinou minimální, a to, že sankce ze strany školy (důtka třídního učitele, důtka ředitele školy, snížený stupeň z chování atd.) se jich (žáků ani rodičů) téměř nedotknou, ocitáme se v začarovaném kruhu.

Možná proto mi čtení o šťastné Terezce a Sabince (potažmo jejich šťastných matkách) přišlo poněkud povrchní. Otázek okolo inkluze a vzdělávání vůbec je spousta a bez věcné odborné a veřejné diskuse se prostě neobejdeme. Domnívám se, že vzkaz mnoha učitelů všem těm školským inovátorům na rozličných postech by byl velmi srozumitelný: Snižte počty žáků ve třídách, dejte nám normální vysokoškolské platy, přestaňte nás zahrnovat nekonečným papírováním a nechte nás učit.

Mgr. Sylva Těšínská

EET mimozemšťan

Respekt 49/2016

Marek Švehla za prosazování EET posuzuje Andreje Babiše, že se chová jako nepolitik a že tím může přijít o hlasy ve volbách. Může. Je to risk. Ale já jsem přesvědčen, že pokud Andrej Babiš dokáže EET poctivě medializovat navzdory všem falešným pomlouvačům typu Kalouska nebo Fialy, bude naopak na EET úspěšně bodovat.

Všichni víme, že se snažíme platit co nejnižší daně a že se snažíme „optimalizovat“ svoje příjmy. Poctiví závidí nepoctivým, kteří mají na optimalizaci poradce. Kalousek a Fiala navzdory této všeobecné zkušenosti tvrdí, že naši občané jsou čestní. Budiž. Jsou to opoziční politici. Očekávají, že za to zbožšťování našich podnikatelů obdrží ve volbách hlasy. Možná. Ale pro mne to spíše zní jinak: My vám umožňujeme malé podvody a vy nám za to umožníte velké podvody. Pokud to takto lidé pochopí, hlasy ve volbách nedostanou Kalousek s Fialou, ale Andrej Babiš a jeho ANO.

MUDr. Bohumír Šimek

Opravy

V minulém čísle došlo v Dopisu z Tokia k chybě v překladu. Podniky, ve kterých je personál převlečen za pokojské, se nenazývají Maiden Cafe, nýbrž Maid Café, japonsky Meido Kafe (メイドカフェ).

V článku Zcela neznámédošlo k překlepu. Studenti Masarykovy univerzity, kteří společně s kolegy z Vídeňské univerzity prováděli výzkum v rámci projektu Transformace pohraničí na příkladu jihomoravského-dolnorakouského regionu, nejsou studenty religionistiky, ale regionalistiky. Přesně se jedná o studenty geografie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.

A do třetice, v rubrice Češi v číslech nám utekla desetinná čárka, správně mělo být, že bez práce v EU je celkem 20,448 milionu lidí.

Za chyby se čtenářům omlouváme.