Digitální lelkování

Vykřičená čtvrť plná sexu, násilí, lichvy a zločinu. Tak líčí německý neurovědec Manfred Spitzer (1958) prostředí digitálních médií a internetu ve své nové knize Kybernemoc! – není to podle něj motor hospodářství ani inovací, ale místo, kde se jen vydělávají peníze. Často tu opakuje varování z předchozí Digitální demence, zasazuje je však do širšího kontextu a je schopný uznat i kladné aspekty digitálna – byť jen v situacích jako využívání sociálních sítí při zemětřesení.

Podle Spitzera teprve dávka dělá jed. A moderní lidé se dávno vzdálili od toho, čemu by se dalo říkat rozumná dávka, zejména u dětí. Neútočí přitom jen na techniku. Obézní lidé jsou podle něj závislí na kaloriích, podobně jako lidé trávící čas před obrazovkou na informacích a vzruchu; potenciál závislosti je prý velmi podobný. Jeho návrh léčby ovšem není tak propracovaný jako diagnóza. To nejhorší se má zakázat jako tvrdé drogy a dětská pornografie. K tomu autor navrhuje všemi prostředky šířit osvětu – potíž je ovšem podle něj v protikampaních těch, kteří na závislostech vydělávají. Na rovině osobní pak nabízí, abychom se vypravili bez digitálních společníků do přírody, a zejména dětem radí prosté lelkování, neboť je to veskrze kreativní činnost.

Je zřejmé, že některé neduhy jsou starší než digitální technologie. A není novinka, že Spitzerova argumentace je jednostranná, až umanutá – třeba když tvrdí, že erotické portály zvyšují riziko přenosu pohlavních nemocí. Kupříkladu britská…