Čekání na Vánoce

Jiří Seidl je během čtvrtečního odpoledne v jednom kole a k ruce zákazníkům, jak se na knihkupce dva týdny před Vánocemi sluší a patří. Jednu zákaznici ujistí, že od Zdeňka Mahlera, kterého má rád její tatínek, nic jiného než jeho vzpomínky v poslední době nevyšlo, další prodá posledního Šabacha a jeden výtisk slíbí doobjednat, pro třetí má zprávu, že knihu od religionisty Jana Hellera nemá, ale že ji zcela jistě budou mít za rohem v jiném knihkupectví. A stálého zákazníka, který k němu chodí věrně léta a který se zatím přišel jen zorientovat v nabídce před finálním vánočním nákupem, provede letošními možnými tipy: od Twainovy autobiografie až po nový román Terezy Boučkové.

V nudlovitém, stroze zařízeném knihkupectví v pražské Štěpánské ulici, kde kromě stovek knih v regálech a dvou proutěných křesílek nenajdeme nic moc jiného, se dveře netrhnou. Jenže zdání klame. „Lidi chodí, ale je to nesrovnatelné s tím, jak to vypadalo třeba před deseti lety,“ pokyvuje hlavou pan Seidl. Výrazné, až sedmdesátiprocentní slevy na knihy ve výloze naznačují, že letos je vůbec něco jinak. A je. Jiří Seidl knihkupectví, které provozoval v ulici kousek od Václavského náměstí čtyřiadvacet let, během pár týdnů zavře. „Jsou to naše poslední Vánoce,“ říká spíše střízlivě než sentimentálně. Přílišný smutek podle svých slov necítí jednak proto, že to pro něj neznamená konec práce v oboru (provozuje ještě Kafkovo knihkupectví v paláci Kinských na Staroměstském náměstí), ale hlavně proto, že se na…