Istanbul

Aby se u nás prosadily knihy z „malých jazyků“, je kromě zapáleného překladatele většinou potřeba události, která zaměří pozornost na zemi nebo autora. V případě tureckého spisovatele Orhana Pamuka to bylo udělení Nobelovy ceny za literaturu. Ještě v témže roce nakladatelství BB art vydalo narychlo jeho knihu Istanbul. Vzpomínky na město. Překlad ale nebyl pořízen z originálu, nýbrž z anglické verze, zabrat dostala i obrazová příloha. Naštěstí se potom Pamuka ujalo Argo a především překladatel a turkolog Petr Kučera. Díky nim máme s výjimkou debutu k dispozici autorovo kompletní prozaické dílo. A nyní znovu došlo i na Pamukovy memoáry.

Pod názvem Istanbul vychází nový překlad, nechybí ani kompletní a kvalitní reprodukce fotografií a obrazů, jež autorova slova nejen doplňují, ale na něž často přímo odkazuje. Istanbul totiž nejsou klasické memoáry, kniha pomáhá pochopit, z jakých zdrojů nejznámější turecký romanopisec vychází, a nabízí fascinující čtení o magickém městě, vábivě rozkročeném mezi Západem a Východem. Což platí i pro Pamukovo dílo.

Třiašedesátiletý spisovatel je prvním světovým autorem, který dokázal, že postmoderna není „západní“ specifikum. Pracuje s odkazy na jiné texty, spojuje postupy orientálních literatur s moderním románem. Jeho postavy, ať v románech historických či současných, jsou bytostně turecké, zároveň jsou jejich problémy obecně srozumitelné. Mísí se v nich melancholie se smyslem pro humor a ironií, přibližuje v nich život…