Slzy mi došly

Nemusíš se mnou hned strávit celý život, nemusíš plýtvat energií. Můžeme si to jen užít,“ láká zpěvák The Weeknd neznámou dívku do svého světa v popově tanečním čísle Rockin’ na nové desce Starboy. Je to svět, kde se alkohol a drogy neberou kvůli euforii, ale aby se uniklo nudě, málokdo tu málokomu věří a nikdo se nechce odevzdat, aby se nezranil. Kdo se zamiluje, prohrává.

Šestadvacetiletý Kanaďan, jehož pravé jméno zní Abel Makkonen Tesfaye, se během několika sezon proměnil ze záhadného internetového fenoménu v krále temného popu, jehož písním nešlo už loni uniknout. Nejprve získal oscarovou nominaci za píseň k filmu Padesát odstínů šedi, pak se mu povedl mistrovský kousek, když svůj kokain oslavující singl Can’t Feel My Face sesadil z prvního místa amerického žebříčku Billboard jinou svou skladbou The Hills.

V jejím refrénu pro změnu konstatuje: „Jen když jsem zmaštěnej, jsem to opravdu já.“ A nic nezosobňuje jeho tvorbu tak jako věta, v níž zpívá o opojení, ale přitom nezní, že by si cokoli užíval.

V podobném duchu se nese celá novinka Starboy, kde The Weeknd na pozadí chytlavých melodií a tanečních rytmů s apatií a odstupem prožívá svou slávu. Právě pocit otupělosti slastí jako by byl typický pro všechny velké hvězdy současného R&B, jako je kromě The Weeknda třeba Frank Ocean. Jejich tvorba nachází odezvu u nové generace posluchačů, jež víkendové večírky nevidí euforicky jako vytouženou úlevu, ale coby nevyhnutelnou terapii od…