Když Evropané byli uprchlíky

Dola de Jong to věděla. Nebo aspoň dokázala správně vyhodnotit situaci, když na jaře 1940 sbírala na amsterdamském trhu peníze pro židovské uprchlíky z Německa a slyšela antisemitské nadávky. Sama byla Židovka, ale nikdy to pořádně nevnímala; až v téhle chvíli. Rozhodla se proto z Nizozemska odejít. Tanečnice, spisovatelka a reportérka, která psala pro vlivné amsterdamské deníky, marně přesvědčovala zbytek rodiny, aby před hrozícím nebezpečím utekli s ní. Otec prý oponoval, že má bujnou fantazii – vždyť píše knihy.

Nakonec se dostala do Tangeru, přístavu pod mezinárodní správou. V květnu 1940 nacisté do Nizozemska skutečně vpadli a ona uvázla ve městě, kde se tísnili uprchlíci z celé Evropy. A mezi nimi špioni, dobrodruzi, hyeny všeho druhu a gestapo, které tu rozhazovalo sítě. O několik let později, když se šťastně dostala do New Yorku, napsala o této zkušenosti román Pole je tento svět.

Pustila se do něj na popud proslulého „editora géniů“ Maxwella Perkinse, který objevil mimo jiné F. Scotta Fitzgeralda a Ernesta Hemingwaye. A ani u Doly de Jong (1911–2003) se nespletl. Kniha se stala klasickým dílem. Je paradoxní, že doma v Nizozemsku se na ni pozapomnělo, a také v češtině vychází poprvé až nyní, skvěle přeložená Magdou de Bruin Hüblovou. Možná je to ale symbolické: pro ty, kdo nevědí, jakým směrem by se měly vydat jejich myšlenky o uprchlících, může posloužit jako aktuální i nadčasový kompas.

Vyprahlá půda

Kniha zachycuje příběh mladého…