Fotbalové slzy

Pro fotbalového fanouška jsou to smutné časy. Je to jen pár let, co se mu draly slzy do očí, když česká reprezentace nevyhrála mistrovství Evropy, ačkoli si to zasloužila. A když po pár zápasech vypadla z mistrovství světa, i když měla větší ambice. To se psaly roky 2004, respektive 2006. O pouhou dekádu později tu máme jiný důvod k pláči.

Fotbal je v hluboké krizi, už na začátku kvalifikace je prakticky jisté, že na příští mistrovství světa se Češi nedostanou, a bývalé hvězdy pamatující zmíněné vrcholy se nechávají slyšet, že v současné formě bychom tam ani neměli co pohledávat. Kde se stala chyba?

Peltův buben

Na tiskové konferenci minulý čtvrtek trenér reprezentace Karel Jarolím neskrýval, jak moc ho výsledky týmu mrzí. Česko v úterý doma jenom remizovalo s Ázerbájdžánem. Provinčním týmem, u nějž by donedávna bylo jedinou otázkou, o kolik si na něm vylepší skóre. Češi ani v třetím zápase kvalifikace nedali gól a vidina výletu do Ruska na šampionát v roce 2018 se jim rozplývá. Jarolím už se zabývá myšlenkou, zda zbytek kvalifikace neobětovat a soustředit se na formování nového týmu, který by si za čtyři roky vykopal cestu aspoň na mistrovství Evropy.

Tak jako v hokeji i tady platí, že po zlatých letech nastal útlum. Generaci hvězd odcházející do sportovního důchodu nikdo nedokázal nahradit. Na vině je výchova mládeže, které kluby nebrání v rychlém odchodu do ciziny a v ještě rychlejších pádech do průměru, poměry ve svazech řízených zkorumpovanými amatéry i…