Případ atomové krypty

Zvětšený obraz Výkřik od Edvarda Muncha. Hroty obrovských černých trnů z kamene. Betonové bloky vytvářející zužující se uličky, které nikam nevedou. Zpráva, kterou mají tahle znamení sdělit, musí přetrvat stovky tisíc let: Jděte pryč, číhá tu nebezpečí. Pyramidy se rozpadnou, přes povrch Země se nejspíš přežene několik ledových dob, vstup do trvalého úložiště jaderného odpadu by však měl být nadále chráněn před zvědavými návštěvníky, kteří nejspíš dávno nebudou vědět, co se zde ukrývá.

Experti se dosud neshodli, jaké ze znamení zvolí. Mají ještě čas, trvalé úložiště pro vyhořelé palivo z atomových elektráren a další vysoce radioaktivní odpad zatím neexistuje nikde na světě. Palivo se po vyjmutí z reaktorů provizorně skladuje v areálu jaderných elektráren nebo v jiných střežených prostorách, takzvaných meziskladech. Jako jediné možné řešení se v současnosti jeví pohřbít ho pod zem, do nepropustných hornin.

Problém má dvě roviny. Jednak technickou: smrtelně nebezpečný materiál musí do nitra úložiště dopravovat automaty. A jednak společenskou charakterizovanou rčením „not in my backyard“ – nikoli u nás za humny. Úložiště ve svém okolí nikdo nechce a platí to i pro Česko, kde je odpor veřejnosti mimořádně silný a projekt tak trochu uvízl na mrtvém bodě. Přesto existuje země, kde se začíná rýsovat řešení.

Padesát kilometrů chodeb

První nálože odpálili na ostrově Olkiluoto u pobřeží jihovýchodního Finska už v roce 2004. Současně se do více než 1,5…