Petr Pithart prezidentem?

Už dlouho se nestalo, aby si nějaký politický projev vysloužil potlesk vestoje (pokud tedy pomineme aplaus poslanců ANO, když Andrej Babiš vysvětloval, jak podvedl systém dotací, aby dosáhl na peníze z evropských fondů). Petr Pithart ale zvedl ze židlí osazenstvo Rudolfina, kde se sešli politici, diplomaté či jinak společensky aktivní lidé, aby oslavili nedožité osmdesáté narozeniny Václava Havla. Co zaznělo tak výjimečného?

Petr Pithart nejdříve připomněl projev Václava Havla z roku 1997 (rovněž pronesený v Rudolfinu), kde apeloval na co největší snahu, zařadit Česko do EU a NATO, protože „byla by to nekonečná vina nás všech, kdybychom tuto naději promarnili. Nechceme-li ji ovšem promarnit, pak musíme začít u svých duší. Mám tím na mysli nutnost vyhlásit nemilosrdný boj českému provincionalismu, izolacionismu a egoismu. Všem iluzím o jakési lišácké neutralitě, své tradiční krátkozrakosti, jakož i všem typům českého šovinismu.“

Na to Pithart navázal vlastními slovy, že ekonomicky se nám sice daří lépe než před dvaceti lety, ale zároveň se „přiznaně i nepřiznaně, nenápadnými pohyby pozpátku, jakýmsi račím pochodem vzdalujeme Evropské unii, Evropě, Západu. Nesporně jsme tak už vnímáni vnějším světem. Myslím teď i na hlasy našich protievropských a protizápadních voličů, kteří se chystají volit ty, kdo podbízivě velebí nerozlišený homogenní lid, a ten je přece vždycky pracovitý, moudrý, poctivý, a šmahem zatracují nerozlišený, jakoby taktéž homogenní svět politiků.“

Následně apeloval na politiky: „Vyzývám vás, abyste se tomuto račímu posunování postavili mnohem přesvědčivěji než dosud. Věřím, že na to máte. I vy, pane premiére. Ozřejmujte znovu a znovu, pro domov i pro svět naši polistopadovou zahraniční politickou orientaci. Naše místo v Evropě, ve světě.“

Je smutné, že podobná slova vzbuzují takový emocionální ohlas, protože to dokazuje, že má Petr Pithart pravdu. V posledních letech jsme si zvykli, že takhle se ve veřejném prostoru téměř nemluví. Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi se podařilo změnit zdejší slovník. Vše se poměřuje kupeckými počty, takže Zeman považuje členství v EU za přínosné jen do chvíle, kdy nám ti hlupáci v Evropě budou platit víc než my jim. Babiš vedle toho řekl, že by jako Brit také hlasoval pro brexit. Pithartova slova zapůsobila především proto, že jasně a bez kliček řekl: Tohle jsou naše hodnoty, nestyďme se za ně a pojďme je hájit.

Reakce se ozvaly rychleji, než dozněla poslední slova: Petr Pithart na Hrad. Nepochybně by byl skvělým prezidentem, ale právě teď by mu končilo volební období. Při vší úctě k jeho kvalitám, pokročilý věk je handicapem, navíc se už musíme odtrhnout od generace politiků, která vedla revoluci v roce 1989. Ne proto, že by udělali něco špatně, ale proto, že je třeba se posunout dál a nečekat, že nás opět nějaký velikán zachrání.

To však neznamená, že služby Petra Pitharta nepotřebujeme. Právě naopak. Je škoda, že neumíme využívat lidi, kteří jsou chytří, ale nesedí v parlamentu. Veřejný prostor se v posledních letech zpolitizoval jako nikdy předtím. Intelektuálové, jako je Pithart, tak vlastně zůstávají na okraji debaty, protože nemají platformu, kde by mohli promluvit. A to je obrovská škoda a plýtvání zdejšími omezenými silami.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor