O zhrzeném rozvědčíkovi

Sovětské kulturní centrum v Drážďanech, ve skutečnosti tajná centrála KGB. Podzim 1989, právě padla berlínská zeď a dav se chystal na zteč sídla špionů. V poloprázdné budově pár lidí balilo tajné dokumenty a odnášelo je do sklepa. Nadřízení zmizeli, z důstojníků KGB zůstal jen jistý Vladimir Putin. Demonstrantům se podařilo proniknout dovnitř a následující děj dnes tento muž i několik svědků vypráví takto: jelikož hrozilo, že dav se dokumentů zmocní, rozhodl se vyjít ven a třeba se s demonstranty jako judista poprat. Nakonec stačilo, že promluvil plynnou němčinou, představil se jako tlumočník a ujistil je, že budova je kulturním centrem. Znejistělý dav se postupně rozešel.

„Zavolal jsem naši armádní skupinu, ale tam mi řekli: Nemůžeme nic dělat bez pokynů Moskvy – a Moskva mlčí,“ prohlásil později Putin na adresu sovětského vedení a tehdejšího reformátora Michaila Gorbačova. Brzy nato se s rodinou vrátil do domovského Leningradu, záhy přejmenovaného opět na Petrohrad. Jako špion, jehož sny se obrátily v prach. Tehdy by si asi nikdo nevsadil, že nenápadný a opuštěný muž bude vůdcem Ruska. Jenže přesně to se stalo. Putinova vláda dokonce trvá již rekordně dlouho a snad žádného světového politika přitom neobklopuje tolik tajemství a nejasností. V minulých letech jejich roušku poodhalilo několik knih, které se teď dostávají k českému čtenáři.

Na vlásku

Za povšimnutí stojí především dva tituly. Muž bez tváře od ruské novinářky a aktivistky Mashy Gessen a …