Pravda a láska slaví osmdesátku

Vzpomínat na lidi, kteří vykonali něco výjimečného, se má proto, abychom si připomněli, v čem ta výjimečnost spočívala, ne proto, abychom truchlili, že už nám nemohou pomoci. U Václava Havla to platí bezezbytku. Udělal maximum, aby zdejší společnost měla lepší budoucnost, nicméně i za jeho prezidentského úřadování to bylo hlavně na nás.

Jedním z největších úkolů politiků je připravovat zemi na případnou kritickou situaci. Zejména mezinárodní. V klidných dobách je totiž ideální čas na vytváření dobrých vztahů se sousedy či klíčovými aktéry světové diplomacie. Jedině zapojení do sítě snižuje rizika dalších přepadení či okupací, jichž jsou naše dějiny plné. V tomto ohledu Václav Havel splnil svou misi na výbornou a vlastně i překonal dílo Tomáše G. Masaryka (který však měl složitější vnější okolnosti).

Václav Havel si přitom mohl v roce 1989 zvolit dvě strategie: Ta první by pro něj byla pohodlnější, a sice že by v zahraničí vyprávěl svůj příběh jako svého druhu výjimečný výkon jednoho intelektuála, který čelil totalitnímu režimu tak vytrvale, až ho dokázal porazit. Druhou variantou bylo vyprávět příběh jednoho schopného intelektuála, který by nikdy systém neporazil, nebýt snahy celé společnosti. Václav Havel zvolil druhou možnost a tak stvořil obraz malé země v centru Evropy, jež miluje svobodu a demokracii.

Václav Havel nás učinil lepšími v očích světa, čímž ale nepochybně ovlivnil i část společnosti doma, která měla a má chuť takovému očekávání dostát. Z tohoto jeho dědictví těžíme tady i venku dodnes. A to přesto, že současná hlava státu pracuje přesně na opaku, protože to odpovídá její politické strategii. Uráží klíčové spojence a pokouší se nás odtrhnout od těch, kdo jsou zvyklí spolupracovat, a přimknout nás k těm, kteří jsou zvyklí si brát.

Podstatné rovněž je, že Václav Havel nikdy nenabízel sebe sama jako řešení problémů, jen nabízel svou pomoc při jejich řešení. Státníci totiž vymýšlejí ideje a vytvářejí pravidla, která budou funkční i bez nich. Naproti tomu populisté se tváří, že bez nich budou ostatní ztraceni. Václav Havel nám chybí tak, jako nám chybí každý aktivní a chytrý člověk. Jeho idea svobodné a otevřené společnosti však žije dál.

V tomto čísle najdete přes třicet stran věnovaných Václavu Havlovi a mimo jiné bych vaší pozornosti doporučil esej Martina M. Šimečky Manuál pro budoucnost.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor