Křesťanství, vztahy a sex. Na útěku od sebe k tobě a od tebe k sobě

Psycholog Jeroným Klimeš se často v médiích vyjadřuje k široké řadě témat. Většinu z nich shrnuje kniha Křesťanství, vztahy a sex s popisem psychologických zákonů a evolučních principů v partnerských vztazích, řeší optimální frekvenci sexuálního styku v manželství i otázku, kdy je masturbace hřích.

Klimeš tu totiž kritizuje jak přístup katolické hierarchie k sexuální morálce, tak soudobou sekularizovanou společnost. Píše, že církevní postoje jsou dnes v oblasti sexu natolik maximalistické a vzdálené realitě, že z kostela vypuzují mladou generaci. Na druhé straně pak stojí pohansko-ateistický světonázor, kvůli němuž je u nás porodnost pouze 1,4 dítěte na ženu a padesátiprocentní rozvodovost. Oběma táborům proto autor nabízí zásady sexuální a vztahové výchovy: ti první by měli slevit, ti druzí by se měli inspirovat nedogmaticky pojatou křesťanskou morálkou.

Receptem je skloubit evoluční teorii s přikázáními Desatera. Přestože jsou nevěřící ztotožněni s teorií evoluce, evolučně se vůbec nechovají, neboť nechtějí zachovat svůj rod – a zde může blahodárně zasáhnout křesťanská víra. V českém prostředí tento typ uvažování může připomenout třeba Ferdinanda Peroutku. Slavný novinář se ovšem nacházel v opačném táboře a soudil třeba, že křesťanská nauka o dědičném hříchu „není bez vzácně realistického pohledu na stav a uzpůsobenost lidstva“.

Klimešovo spojování sociobiologie s teologií je ovšem velmi přímočaré a kuriózní: z jeho překvapivé…