Zrod kontrakultury

Generace rodičů nechápala, co se děje. Proč jejich potomci v druhé půli šedesátých let netouží po kariéře a opouštějí školy, demonstrují proti válce ve Vietnamu, zakládají komunity a obracejí se k východní spiritualitě. Tohle už nebylo mezigenerační vymezování. Chování a kultura mladých byly natolik odtržené od většinových názorů, že to starším ročníkům připomínalo nájezd barbarů. Tohle je kontrakultura, konstatoval historik a sociolog Theodore Roszak v přelomové knize Zrod kontrakultury. Ta vyšla v roce 1969 pár týdnů poté, co se odehrál festival ve Woodstocku, ovšem teprve nyní se dočkala českého překladu.

Tehdy pětatřicetiletý akademik (1933–2011) byl o dekádu starší než hippies. Bouřlivé proměny sledoval zpovzdálí z Londýna, kde se podílel na vydávání pacifistického časopisu. Na rozdíl od mnoha vrstevníků ho však chování nové generace nevyděsilo. Sympatizoval s ní. A také dokázal v knize esejů precizně popsat, jak se v jejich počínání zhmotňují myšlenky Marxe, Freuda i východních filozofií a rezonují jimi plamenné verše Allena Ginsberga.

Roszak dal jméno chaosu a vysvětlil jeho společenské a historické příčiny. Dnes je zjevné, že optimistická očekávání, která do šedesátých let vkládal, se nenaplnila. Také akademická zkoumání kontrakultury doznala změn: transformovala se na studia subkultur, kde je více než revolta vyzdvihován prvek sdílení hodnot. Přesto kniha nezestárla ve výstižné definici technokratické společnosti. Té, jež zahnala mládež do opozice,…