Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí

Většina románů Salmana Rushdieho pracuje s magickými prvky: imigranti se proměňují ve zvěř v souladu s předsudky, které o nich chová většinová společnost, děti narozené úderem půlnoci ohlašující indickou nezávislost spolu mohou telepaticky komunikovat. Tuto rovinu pak autor prolíná do reálného historického kontextu, čímž narušuje obecně přijímané verze dějin a otevírá prostor pro nové výklady.

Jeho nejnovější počin Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí je ovšem založen čistě na fantaskní premise – a možná i z tohoto důvodu se nesetkal jen s kladnými ohlasy. Recenzenti sice tradičně opěvují autorovu imaginaci, ale kritičtější hlasy dodávají, že osnova románu o světě, který pohltil chaos, až příliš připomíná filmy o superhrdinech, v nichž velkolepé akční scény nezakryjí díry ve scénáři.

Dohnat lidstvo k Bohu

Jak se čtenář postupně dozvídá, drží v rukou kroniku o období „podivna“ a velké válce, která zachvátila svět v době značně podobné té naší, včetně narážek na Islámský stát. Název knihy je „přepočtem“ Tisíce a jedné noci a v souladu s mnoha odkazy na Šeherezádu napěchoval Rushdie základní rámec nespočtem dalších vyprávění. K tomu román rámuje spor mezi dvěma ne tak docela mrtvými středověkými arabskými mysliteli, zastáncem racionality Averroem a islámským filozofem al-Ghazálím, který zde zosobňuje náboženský fanatismus. Prvního si za milence vybrala princezna džinů a zplodila s ním početné potomstvo, druhý našel kdysi na ulici lahvičku, v…