Nakladatelství dybbuk systematicky a sympaticky vydává knihy u nás často neznámých autorů z minoritních jazykových oblastí. To je i případ Penttiho Saarikoskiho (1937–1983) – básníka, překladatele, novináře, děvkaře, alkoholika, skandalisty a celebrity finské literatury. Dopis pro mou ženu zachycuje jeho třítýdenní pobyt v Dublinu, dějišti Joyceova Odyssea, kterého později přeložil do finštiny.
Původně plánoval setrvat tři měsíce, po dvou měsících se k němu měla připojit jeho tehdejší (v pořadí třetí) manželka Tuula, které toužil ukázat své osudové město („Dublin, mý město, který ti dám“). V plánu měl i dopisový román, v němž chtěl Tuule vylíčit minulé zkrachovalé vztahy; snad aby pochopil, kde dělal chyby, snad jako svérázné vyznání lásky ženě, se kterou strávil „úžasnej rok“. Tohle předsevzetí ale rychle vzalo za své: jeho myšlenky se od žen minulých až obsedantně stáčejí k té současné, k popisům jejího těla, jejich soužití, bolestnému stesku a touze. Jako pravý bouřlivák city vyjadřuje slovy nehledanými („potřebuju tebe, tvý živý kozy, pohupující se pánev, pulzující kundu“). Prolínáním vysokého s nízkým, něhy s vulgaritou může připomínat Ivana Martina Magora Jirouse, ale knihu je možné vnímat i jako monolog zvráceného Odyssea. Tento hrdina jej fascinoval, kromě Joyceovy verze přeložil do finštiny i původní Homérův epos.
Současný finský Odysseus čeká, až za ním přijede jeho Penelopa. Ovšem zdaleka nemá její trpělivost a čas bez ní je každým dnem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
