Nedůvěra

Když mezi lidmi panuje důvěra, stačí na domluvu podání ruky. V opačném případě se na svůj protějšek díváte jako na potenciální riziko. A před takovým je potřeba chránit. V osobním životě to řeší třeba předmanželská smlouva, ve veřejném prostoru stále detailnější zákony.

Náš parlament přijme přes 100 zákonů ročně, které navíc bez přestání novelizuje, a k tomu tisíce vyhlášek a nařízení. Nový občanský zákoník má úctyhodných 3081 paragrafů. Jistě, neznalost zákona neomlouvá, ale i kdybyste se učili ve volném čase každý den jeden paragraf, nedostali byste nový zákoník do hlavy ani osm let po jeho přijetí. Člověk aby se bál vyjít na ulici ve strachu, že nevědomky něco poruší.

Nevěříme si, proto na každou eventualitu musí být nový paragraf. Nevěříme si, proto musíme ošetřit každý krok, který kdo udělá. Jenže když jsou na všechno pravidla, ztrácíme k nim respekt. A když nejsme ochotni respektovat pravidla, nevěříme si a snadněji projdou další a další paragrafy, jež se s tím pokoušejí vypořádat.

Elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení, cenzura internetu, pravidla pro práci z domova, rozbujení odposlechů nebo kamery na každém rohu jsou reakcí na čím dál složitější svět, ale také důsledkem prohlubující se tendence obsáhnout zákonem každé zákoutí života od narození přes podnikání až po smrt, důsledkem hluboké nedůvěry v občanskou samostatnost a odpovědnost. Asi v tom Česká republika není výjimkou, byrokracie generuje všude spoustu zbytečných zdůvodnění své existence.…