Sexualita a sexuální identita. Sociální povaha přirozenosti

Nakolik je sexualita a sexuální identita přirozená a nakolik je ovlivněna kulturou, ptá se ve své nové knize sociolog Martin Fafejta. A odpovídá si pro mnohé polemicky: sexuální chování vychází z biologie, ale jde o sféru, v níž je sociokulturní nejúplněji nadřazeno nad biologickým. Záleží na konkrétní kultuře, zda je fyzický akt zasazen do kontextu společensko-rituálního, náboženského, či bude vnímán jako sexuální.

Sexualitou se tu autor zabývá také z hlediska historie, práva či chirurgie, přičemž jednotícím tématem je plastičnost sexuality. Sociálními konstrukcemi jsou podle Fafejty i kategorie jako lesba či intersexuál. Sociolog přitom neupadá do extrémů: deklaruje, že třeba intersexualita je jak přirozená, tak zkonstruovaná. S intersexuálním tělem se člověk rodí, ovšem dokud nebylo takto označeno, sociálně intersexualita neexistovala. Dnes jsou to podle autora zvláště asexuálové a polyamorici, kteří pro uchopení a pojmenování svých pocitů nemají slova a příběhy. Jestliže pro transsexuály či homosexuály v západních zemích je teď situace příznivější, naopak heterosexuálové mají pozici ztíženou: nejistota ohledně toho, co je součástí mužské a ženské role, vede k úzkosti.

Při vší závažnosti nabízí kniha také humorné pasáže, třeba o mužských asexuálech, pro něž je tak obtížné vysvětlit svádějícím ženám svoji identitu, že se vydávají za homosexuály. Současně občas autor prezentuje postoje, jež budou provokativní nejen pro katolíka, ale i většinového čtenáře. Především…