Sochař

Scott McCloud nás svými teoretickými komiksy o komiksech naučil, jak rozumět takzvanému sekvenčnímu umění. Jeho první grafický román Sochař, na němž pracoval pět let, tak logicky vzbuzuje otázku: Může někdo, kdo má komiks tak našprtaný, obstát mimo školní lavice? Odpověď zní ano, jen si neodpustí trochu opáčka, aby ukázal, že jeho teorie dává smysl.

Inovátor a zastánce nezávislého komiksu tu totiž nabízí jedno účelně podané superhrdinské klišé. Lepí se na paty hlavní postavě, ztracenému dvacátníkovi a zkrachovalému sochaři Davidu Smithovi, který získá schopnosti tvarovat z jakéhokoli materiálu sochy dotykem ruky – dokáže ohýbat věžáky a rolovat chodníky. Tak zněly podmínky smlouvy, kterou uzavřel s ďáblem. O takových dovednostech snil už v dětství, když nakreslil celou rodinu jako superhrdiny v komiksu. Pak dostane 200 dní na to, aby se stal slavným umělcem, vytvořil veledílo a zapsal se do historie. Jenže na cestě za vytouženou nesmrtelností potká lásku a celé se to zamotá. Kniha totiž nepojednává jen o vysokém a nízkém umění, ale na pozadí toho všeho se McCloud ptá, jak vést život v moderním světě. A jak se vyrovnat se zoufalou snahou nebýt zapomenut. Tu podtrhuje ladění komiksu do světle modré, jež navozuje pocit neúprosně plynoucího času a odevzdanosti.

Způsobů, jak se zapsat v myslích ostatních, je víc. V Sochařovi se tak zjevují motivy z Kunderovy Nesmrtelnosti, Smith si utahuje i z jednoho z největších imagologů naší doby Jeffa Koonse…