Srdeční záležitost

Bylo by to k vzteku, jenže vztek má teď slovenský premiér Robert Fico zakázán. Škodí jeho srdci, jehož kolaps mu znemožnil užít si v parlamentu už třetí potvrzení ve funkci. Srdce do té slávy zasáhlo a zrušilo Ficovi i slavnostní kolečko po střední Evropě, Prahou počínaje.

Málokdo si přitom uměl na veřejnosti tak přesvědčivě nasadit nasupenou masku a pouštět hrůzu – na novináře, na opozici a v poslední době také na Brusel a muslimské uprchlíky – jako Robert Fico. Vztek, samozřejmě v zájmu slovenského lidu, byl důležitou součástí jeho politického obrazu, ať už ho jen hrál nebo opravdu prožíval. Jenže co teď?

Srdeční slabost je pro staronového slovenského premiéra úplně nová situace, ale pro jeho stranu Smer i slovenskou veřejnost také. Ta věděla dlouho jen to, že když byl šéf vlády ráno běhat, udělalo se mu špatně a leží v Národním ústavu srdečních a cévních nemocí. V pátek dopoledne pak lékaři oznámili, že premiéra operovali a dopadlo to „dobře“. Média vypátrala, že mu udělali trojnásobný bypass, úřad vlády i lékaři však mlčí.

Toto podivné utajování informací o premiérově nemoci souvisí s vůdcovským politickým stylem, jenž se na Slovensku ujal od dob Vladimíra Mečiara (i on se uměl mimořádně přesvědčivě vztekat). Premiér má být trochu nadčlověk: Mečiar si zakládal na své medvědí síle – jednou do kamery předváděl, jak seká dříví, a zlomil při tom sekeru, Mikuláš Dzurinda běhal maratony a Robert Fico porážel svalnaté výsadkáře v počtu kliků. Na otázku novinářů, jak je…